Lexikon historiků a historiček 2022

3. 8. 1964

Písek

Filozofická fakulta (FF JU)

Ústav archivnictví a pomocných věd historických

Mezi lety 1982–1986 vystudovala FF UK, obor archivnictví a pomocné vědy historické.
V roce 1986 získala titul PhDr.
Do roku 2001 pracovala jako archivářka, později jako kurátorka-vědecká pracovnice v Archivu NM v Praze.
Dále působila do roku 2004 v Oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny NM(jako vedoucí oddělení, kurátorka-vědecká pracovnice).
Pracovala na HÚ JU v Českých Budějovicích, nejprve jako externistka, od 2003 jako odborná asistentka, od 2005 jako docentka. Od roku 2006 působí na Ústavu archivnictví a pomocných věd historických FF JU jako docentka, ředitelka ústavu a garantka bakalářského, magisterského a doktorského studia.
V roce 2005 se habilitovala prací „Památníky, aneb štambuchy, to jest alba amicorum. Kulturně historický fenomén raného novověku".
Je členkou různých vědeckých, redakčních a oborových rad, členkou International Institute for Archival Science v Terstu a Mariboru (za ČR). V letech 2008–2014 byla předsedkyní České archivní společnosti, v letech 2008–2015 místopředsedkyní a od roku 2015 tajemnicí Sdružení historiků ČR, je členkou výboru České společnosti pro výzkum 18. století.
Absolvovala stipendijní a badatelské pobyty v různých zahraničních institucích (SRN, Rakousko, Velká Británie, Itálie, Polsko, Lotyšsko, Švédsko).
Je nositelkou medaile „Za zásluhy o české archivnictví“, udělované ministrem vnitra ČR (2014), získala výroční cenu Nakladatelství Vyšehrad za původní práci (2017) a Cenu rektora JU za prestižní vědeckou publikaci (2018).

Dějiny raného novověku (kulturní, náboženské, sociální, hospodářské). Pomocné vědy historické. Ego-dokumenty. Edice historických pramenů. Dějiny historiografie. Archivnictví.

Marie RYANTOVÁ (ed.), Korespondence Josefa Kalouska s českými historiky I, Praha 2019; II, Praha 2021;
Miroslav NOVOTNÝ et al. Die Diözese Budweis in den Jahren 1851–1907. Das Aschenputtel unter den Diözesen II, Berlin 2021;
Marie RYANTOVÁ (ed.), Obraz československých dějin ve sbírkách, fondech a prezentaci paměťových institucí, České Budějovice 2020;
Marie RYANTOVÁ, Památníky raného novověku a jejich vztah k soudobým tiskům: „Emblemata“ Theodora de Bry a jeho synů a jejich využití pro památníkové účely, in: Marta Hradilová – Andrea Jelínková – Lenka Veselá (eds.), Paralelní existence. Rukopisy a tisky v českých zemích raného novověku, Praha 2020, s. 265–286;
Jan JOHN – Rastislav KORENÝ – Marie RYANTOVÁ, Poklad z Hrachova, České Budějovice 2020;
Miroslav NOVOTNÝ – Rudolf SVOBODA – Lenka MARTÍNKOVÁ – Tomáš VEBER – Marie RYANTOVÁ, Die Diözese Budweis in den Jahren 1785–1850. Das Aschenputtel unter den Diözesen, Berlin 2018;
Marie RYANTOVÁ, Konfesijní specifika na stránkách raně novověkých památníků – se zvláštním zřetelem k albům příslušníků Jednoty bratrské, in: FHB 33, 2018, č. 1, s. 125–143;
Marie RYANTOVÁ, Kodikologie a její možnosti: raně novověké památníky a jejich zpřístupnění, in: SAP LXVIII, 2018, č. 1, s. 70–84;
Marie RYANTOVÁ, Exulant Jiří Holík a jeho kontakty s lékaři v německých zemích a Pobaltí, in: AUC – HUCP LVIII/1, 2018, s. 97–106;
Marie RYANTOVÁ – Kristina UHLÍKOVÁ – Jakub FORMÁNEK – Jitka CÍSAŘOVÁ (edd.), Antonín Podlaha. Kněz ve vědách o historii a umění, Pelhřimov 2017;
Marie RYANTOVÁ, Česká stopa v Kuronsku – exulant Jiří Holík a jeho kontakty v letech 1683 až 1685, in: Tomáš Jiránek – Karel Rýdl – Petr Vorel (edd.), Gender History – to přece není nic pro feministky. Kniha, kterou napsali přátelé a studenti Mileny Lenderové při příležitosti jejího těžko uvěřitelného životního jubilea, Pardubice 2017, s. 83–96;
Marie RYANTOVÁ, Der Dominikaner und Konvertit Georg Holik. Opfer, Zeuge oder Verursacher konfessioneller Gewalt?, in: Joachim Bahlcke – Kateřina Bobková-Valentová – Jiří Mikulec (edd.), Religious Violence, Confessional Conflicts and Models for Violence Prevention in Central Europe (15th–18th Centuries). Religiöse Gewalt, konfessionelle Konflikte und Modelle von Gewaltprävention in Mitteleuropa (15.–18. Jahrhundert), Praha – Stuttgart 2017, s. 229–241;
Marie RYANTOVÁ (ed.), Českoslovenští prezidenti, Praha–Litomyšl 2016;
Marie RYANTOVÁ, Nová úvaha o rožmberském mauzoleu v Českém Krumlově, in: Epigraphica & Sepulcralia VII. Forum epigrafických a sepulkrálních studií (ed. Jiří Roháček), Praha 2016, s. 97–112;
Marie RYANTOVÁ, Konvertita a exulant Jiří Holík. Příspěvek k dějinám exilu a problematice konverze v raném novověku. / Der Konvertit und Exulant Georg Holik. Ein Beitrag zur Geschichte des Exils und zur Konversionsproblematik in der Frühen Neuzeit, Pelhřimov 2016;
Marie RYANTOVÁ, Polyxena z Lobkovic. Obdivovaná i nenáviděná první dáma království, Praha 2016, 2022;
Marie RYANTOVÁ, Raně novověká revokační kázání konvertitů k protestantismu, in: ČČH 113, 2015, s. 669–713;
Marie RYANTOVÁ, The standard of living and culture of the clergy in the Prague diocese, c. 1700–1730, in: John Broad – Anton Schuurman (edd.), Wealth and Poverty in European Rural Societies from the Sixteenth to the Nineteenth Century (Rural History in Europe 10), Turnhout 2014, s. 117–138;
Marie RYANTOVÁ, Vrchnostenské hospodaření na panství Vysoký Chlumec v 17. a na počátku 18. století. Příspěvek k dějinám českého velkostatku, České Budějovice – Pelhřimov 2014;
Marie RYANTOVÁ, Wirtschafts- und Sozialpolitik auf der Familienherrschaft der Herren von Lobkowicz im 17. Jahrhundert (Vysoký Chlumec/Hochchlumetz in Mittelböhmen), in: Adel in Südwestdeutschland und Böhmen 1450–1850 (Hrsg. von Ronald G. Asch, Václav Bůžek und Volker Trugenberger) Stuttgart 2013, s. 171–187;
Marie RYANTOVÁ (ed.), Býti archivářem. Přednášky ze stejnojmenného cyklu pořádaného v Českých Budějovicích, České Budějovice 2012;
Marie RYANTOVÁ a kol., Bohemia – Saxonia. Vybrané otázky dějin českých zemí a Saska a jejich prameny v archivech obou zemí. / Ausgewählte Probleme von Geschichte Böhmens und Sachsens und ihre Quellen in den Archiven beider Länder, Praha 2011.